KRÁL MEZI DRAHOKAMY
Název „diamant“ je odvozen z řeckého slova „adamas“, což znamená nepřemožitelný nebo nezničitelný.
Diamanty nás fascinují již celá staletí. Tyto kameny jsou nejen vzácné a krásné, ale také jsou považovány za kouzelné. Dlouhou dobu totiž neexistoval žádný nástroj, který by je dokázal opracovat. Dokonce ani ten největší oheň jim neublížil, a proto lidé začali věřit, že mají nadpřirozenou moc.
Zatímco Řekové považovali diamanty za slzy bohů, Římané se domnívali, že jsou to kousky spadlých hvězd. Indové je používali jako talismany na ochranu před nemocemi a byli přesvědčeni, že jim přinesou zdraví a moudrost. Není tedy divu, že mocní králové a vládci začali tyto neobyčejné kameny intenzivně hledat, aby měli štěstí na bojištích.
Diamanty odjakživa vzbuzovaly silné emoce. Staly se neoddělitelnou součástí příběhů plných vášně, lásky, ale také zrady, intrik a porážek. Uplynula staletí a svou moc stále neztratily. Jejich magie a tajemství v nás dodnes probouzí představivost. Diamanty jsou symbolem stálosti, citů a krásy. Dnes jsou pro nás již běžně dostupné a výběr závisí pouze na našich preferencích.
CO JE DIAMANT?
Chemické složení diamantu nebylo do konce 19. století známo. Vědci se domnívali, že tento neobvyklý kámen s výjimečnými vlastnostmi vytvořil neznámý prvek zvaný „diamantová země“. V té době byl diamant považován za bratra grafitu.
Diamant je stejně jako grafit vyroben z atomů uhlíku. Zatímco grafitem v tužkách si snadno umažeme prsty, diamantem bez potíží poškrábeme sklo. Proč tedy mají dva minerály se stejným chemickým složením tak odlišné vlastnosti? Příčinou těchto zásadních rozdílů jsou chemické vazby, které se v nich vyskytují. V diamantu jsou na rozdíl od grafitu všechny valenční elektrony zapojeny do nejsilnějších, velice těžko přerušitelných mezičásticových vazeb.
To se také promítá na tvrdosti diamantu, která na Mohsově stupnici dosahuje hodnoty 10, přičemž grafit pouze 1-2.
DLOUHÁ CESTA K DOKONALOSTI
Proces vzniku diamantů začíná hluboko pod povrchem Země, kde za vlivu vysokého tlaku a teplot dochází k jejich krystalizaci. V průběhu milionů let byla naše planeta vlivem teplot, vod i větru mnohokrát změněna. Během tohoto období se diamanty stále ukrývaly pod zemským povrchem.
Cesta diamantů začíná v hloubce 150-200 km pod povrchem nejstarších tektonicky stabilních částí kontinentů, v místech, kde teplota dosahuje 1050-1200 °C a tlak 45-50 kBa. To by se dalo přirovnat k tlaku Eiffelovy věže stojící na malé minci. Z hlubin jsou diamanty odnášeny pomocí zvláštního magmatu, které vystupuje na povrch vulkanickou erupcí.
Horniny nesoucí diamanty mohou být působením povětrnostních podmínek přeneseny řekami dokonce až stovky kilometrů od místa, kde se objevily. Diamantová ložiska můžeme tedy rozdělit na primární (umístěna tam, kde magma prorazilo na povrch) a sekundární (pokud došlo k přenesení krystalů).
NALEZIŠTĚ DIAMANTŮ
Po více než 1000 let, počínaje 4. stoletím př.n.l., byla jediným známým nalezištěm diamantů Indie. V roce 1725 byla ložiska objevena také v Brazílii a v roce 1860 poté v Jižní Africe. Právě Jižní Afrika se pyšní největším nalezištěm primárních ložisek diamantů na světě. V současné době pochází 90 % světové produkce z Ruska, Kanady, Botswany, Austrálie, Demokratické republiky Kongo, Jižní Afriky a Angoly.
Surové diamanty z dolů putují přímo do center s neopracovanými diamanty. Nejvýznamnější z nich jsou Antverpy – najdete zde až 85 % surových diamantů. Poté jsou kameny převezeny do hlavních zpracovatelských center, z nichž největší jsou v Indii, kde je leštěno až 90 % diamantů.
